Uprostřed krušnohorských lesů, daleko od ruchu měst a hlavních silnic, stojí nenápadné občerstvení, které za dvanáct let své existence poznaly tisíce turistů, cyklistů i běžkařů. Pro mnohé je dnes samozřejmou zastávkou na výletě. Málokdo ale ví, jak vlastně vzniklo, co všechno obnáší jeho provoz a kolik práce se skrývá za obyčejným párkem v rohlíku. Za Červenou jámou stojí Blanka a Petr. A jejich příběh stojí za vyprávění.
Nápad, který změnil život
Psal se rok 2014, když se Blanka a Petr pustili do něčeho, co jim mělo změnit každodenní život. Oba měli rádi přírodu a hory a zároveň stáli před rozhodnutím, jakým směrem se dál vydat.
Nešlo o žádný dramatický útěk z města ani o opuštění dobře rozjetých kariér. Měli zkrátka příležitost rozhodnout se, co budou dělat dál. A napadlo je, že by mohli vytvořit něco vlastního. Něco, na čem by pracovali společně, co by je živilo a zároveň jim dávalo smysl.
„Měli jsme v tu chvíli čas a prostor pro rozhodnutí, kam směřovat náš další život. Líbila se nám myšlenka vytvořit něco, kde bychom spolu pracovali a živilo nás to,“ vzpomíná Blanka.
Představa malého občerstvení uprostřed přírody, kde by se mohli zastavit lidé při svých výletech, je nadchla. Místo na křižovatce turistických a lyžařských tras nedaleko Červené jámy se pro takový záměr přímo nabízelo.
A tak se zrodil projekt, který dnes mnozí návštěvníci Krušných hor dobře znají.
Místo, které do lesa patří
Kdo k Červené jámě dorazí poprvé, možná ho překvapí, jak přirozeně zdejší občerstvení zapadá do okolní krajiny. Dřevěná konstrukce, přírodní vzhled a zelená střecha působí, jako by tu stavba byla odjakživa.
Přitom ani samotná podoba občerstvení nebyla od začátku přesně naplánovaná.
„Úplně první vize to nebyla. Shodli jsme se ale v představě, že přístřešek před maringotkou musí být z přírodních materiálů, aby souzněl s okolní krajinou a nerušil ji. To se myslím povedlo,“ říká Blanka.
A skutečně. Místo nepůsobí jako běžný stánek s občerstvením, který by bylo možné postavit kdekoli jinde. Jeho kouzlo spočívá právě v propojení s prostředím, ve kterém stojí.
Člověk sem nepřichází za velkou restaurací ani za gastronomickými zážitky. Přichází sem z lesa, z turistické trasy nebo z běžkařské stopy. Na chvíli si odpočinout, něco dobrého sníst, napít se a zase pokračovat dál.
Právě takové místo chtěli Blanka s Petrem vytvořit.
Začátky nebyly zadarmo
Dnes může Červená jáma působit jako zavedený podnik, který prostě funguje. Jenže začátky byly podstatně nejistější.
„Začínali jsme s dluhy, tak jako velká spousta podnikatelů,“ přiznává Blanka.
Věřili ale, že lidé rádi tráví volný čas v přírodě a že jim možnost zastavit se během výletu na občerstvení přijde vhod. Jen bylo potřeba dát o novém místě vědět.
A tak přišla na řadu docela obyčejná, ale účinná reklama. Ne sociální sítě, internetové kampaně nebo složité marketingové strategie. Nechali vytisknout letáky a roznesli je do poštovních schránek domácností i chalup v okolí.
„To pomohlo hodně,“ vzpomíná Blanka.
Právě díky tomu se o novém občerstvení dozvěděli místní obyvatelé i chalupáři. A ti pak mohli místo doporučovat dalším.
Od prvních návštěvníků uběhlo dvanáct let. Za tu dobu se z původního nápadu stalo známé výletní místo, které si našlo své pravidelné hosty.
To ale neznamená, že všechno šlo vždycky hladce.
„Myslím, že skoro každý, kdo zkouší něco úplně nového, má ze začátků trochu jiné, zpětně viděno někdy i naivní představy o fungování. Až tvrdá realita v průběhu let ukáže, co jde a co nejde,“ říká Blanka.
Přišly i situace, které dokázaly vzít chuť pokračovat. Jenže podnikání v lese není něco, co lze při první komplikaci jednoduše odložit.
Někdy bylo potřeba od původních představ ustoupit, jindy něco změnit a přizpůsobit se okolnostem. A především vydržet.
Když o všem rozhoduje počasí
Pro většinu lidí je počasí při výletě otázkou pohodlí. Pro Blanku a Petra je to jedna z věcí, na kterých závisí celé jejich podnikání.
Když je krásně, turistické trasy ožívají. Když přijde déšť, vichřice nebo nepříznivé podmínky, návštěvníků ubývá. A zima přináší další starosti, které si běžný host často ani neuvědomí.
Představte si, že máte zajistit provoz občerstvení uprostřed zasněžených Krušných hor. Potřebujete dopravit zásoby, všechno připravit a postarat se o chod podniku. Jenže místo běžné příjezdové cesty vás čeká sníh a mráz.
Blanka s Petrem mají pro zimní období sněžný skútr se saněmi.
„Bez nějž by to nešlo,“ konstatuje Blanka jednoduše.
A tím zimní komplikace zdaleka nekončí.
Červená jáma totiž funguje v podmínkách, které se s běžnou restaurací nedají srovnávat. Na místě není k dispozici elektřina ani voda z běžných přípojek.
To, co v restauraci ve městě považujeme za samozřejmost, se tady musí řešit jinak. A přesto je potřeba splnit požadavky na provoz občerstvení, zajistit odpovídající podmínky a nabídnout návštěvníkům kvalitní služby.
„Samotné provozování občerstvení v přírodě bez možnosti vody a elektřiny je poměrně náročné,“ vysvětluje Blanka.
Někdy je přitom nejtěžší vysvětlit samotným hostům, proč zdejší nabídka nemůže být stejná jako v plně vybaveném bistru.
Párek v rohlíku, kvalitní vídeňské párky, dobře opečená klobása, nakládaný hermelín a domácí koláč
Na Červené jámě nečekejte rozsáhlý jídelní lístek ani složité kulinářské speciality. Nabídka odpovídá možnostem zdejšího provozu a prostředí.
A právě v tom je její smysl.
Kdo dorazí po několika kilometrech na běžkách nebo po dlouhé jízdě na kole, často ocení něco docela obyčejného. Kvalitní vídeňské párky, dobře opečenou klobásu, nakládaný hermelín nebo domácí koláč.
Žádné velké gastronomické ambice. Jen snaha dělat dobře to, co zdejší podmínky dovolují.
Blanka přiznává, že ji někdy mrzí nepřiměřená očekávání návštěvníků, kteří si neuvědomují omezení provozu uprostřed přírody. O to větší radost ale má z lidí, kteří dokážou ocenit, co jim Červená jáma nabízí.
„Je moc fajn, když lidé ocení, že to, co nabízíme, se snažíme dělat dobře. Že ocení třeba výbornou klobásu, domácí koláč, vše uprostřed klidné přírody.“
A možná právě v tom spočívá jedno z tajemství zdejší obliby. Nejde jen o samotné občerstvení. Důležité je i to, kde si ho člověk vychutná.
Deset let bez pořádného odpočinku
Na podnikání v přírodě může být něco romantického. Člověk tráví čas na horách, potkává výletníky a pracuje na místě, kam jiní přijíždějí odpočívat.
Jenže pro ty, kdo zdejší občerstvení provozují, vypadá realita trochu jinak.
Zatímco turisté si užívají dovolenou nebo víkend, pro Blanku a Petra znamenají hlavní sezóny nejintenzivnější pracovní období.
A dlouho to znamenalo pracovat prakticky bez přestávky.
„Po deseti letech provozu nám naplno došlo, že dva nebo tři měsíce dvakrát v roce bez jediného dne volna už prostě nedáme,“ popisuje Blanka.
To je možná jedna z nejvýmluvnějších informací o tom, co provozování takového místa skutečně obnáší.
Dlouhé roky se snažili zvládnout všechno. Teprve postupně si začali více uvědomovat, že vedle práce existuje také zdraví, rodina, soukromí a potřeba obyčejného odpočinku.
Dnes proto mají během sezón jeden den v týdnu zavřeno.
Ne proto, že by je práce přestala bavit. Ale proto, že i člověk, který dělá něco, co má rád, potřebuje čas pro sebe.
„Dobře si uvědomujeme své limity, své zdraví, své soukromí, svou rodinu. Všechno, co jsme v začátcích dost bagatelizovali.“
Je to zkušenost, ke které se člověk někdy musí dopracovat až po mnoha letech.
Dvanáct let a pořád stejná myšlenka
Od roku 2014 se mnohé změnilo. Přibyly zkušenosti, přišly náročné chvíle, změnil se způsob fungování i pohled na vlastní možnosti.
Jedna věc ale zůstává.
Blanka a Petr chtěli vytvořit malé místo uprostřed přírody, kde se lidé během svého volného času zastaví, občerství a bude jim tam dobře.
A přesně o to se snaží dodnes.
Pro návštěvníky může být Červená jáma jen jednou ze zastávek na trase. Pro jiné je to oblíbený cíl výletu, místo setkávání nebo příjemná součást dne stráveného v Krušných horách.
Pro Blanku a Petra je ale něčím mnohem větším. Je to dvanáct let společné práce, rozhodování, překonávání překážek a zkušeností, které se nedají získat jinak než tím, že se člověk do něčeho skutečně pustí.
A co jim po všech těch letech dělá největší radost?
Odpověď je vlastně docela jednoduchá.
„Jsme moc rádi za všechny návštěvníky, kteří k nám dorazí a kteří se u nás cítí fajn. Je to krásná energie,“ říká Blanka.
A tak až příště půjdete kolem Červené jámy, možná se na to nenápadné občerstvení podíváte trochu jinak. Za jeho přírodním vzhledem a zdánlivě jednoduchým provozem se totiž skrývá příběh dvou lidí, kteří před dvanácti lety dostali nápad.
A dokázali ho proměnit ve skutečnost.
O tom, jak moc lidé toto místo milují, svědčí i stovky nadšených recenzí. Turisté si tu chválí nejen skvělé občerstvení, ale hlavně neuvěřitelný klid, atmosféru a milý přístup. Až příště vyrazíte do lesa, nezapomeňte u Červené jámy přibrzdit a nasát atmosféru. Stojí to za to!
